Do věčných lovišť odešel nejstarší Trapper!
Přidal Joe 10. 7. 2009
Do věčných lovišť odešel nejstarší Trapper!
Ano, Wapusk nás opustil! Co k tomu dodat? Snad jen že Wapusk nebyl jen našim nejstarším členem, ale ti z nás co ho znali, vědí že, přes svůj věk patřil mezi ty aktivní členy, pokud mu to zdraví dovolovalo. Ještě před pár roky se běžně zúčastňoval dokonce i našich táboření. Byl i aktivním přispěvatelem do TB, byl i překladatelem, díky kterému např. máme komplet návod pro Mountain many po něm zvaný „Wapuskova kniha“. Vůbec jeho vědomosti a i zkušenosti nám budou chybět.
Členem TC byl od roku 1993, čili nebyl jen naším nejstarším členem, ale patřil i mezi ty, co s tímto hobby u nás vůbec začali. Za jeho aktivní přístup jsme mu udělili i titul „Čestný člen TC“ a Rada WI-CZ i plaketu ceny Old Joe.
Wapusk byl mimořádně aktivní a angažovaný člověk, jak se nakonec můžete dočíst v tiskové zprávě Junáka, kterou níže taktéž zveřejňujeme.
Tak že Wapusku, tví trappeři na tebe nezapomenou a přejí ti mnoho nebeských harců!
Howgh!
Tisková zpráva – Junák – Svaz Skautů a Skautek ČR – Plzeň
Na svou poslední pouť odešel Václav Kuttan – Wapusk, nejstarší skaut v Plzni
V noci z pátku na sobotu (3. července) zemřel po delší nemoci skaut Václav Kuttan – Wapusk ve věku nedožitých 90 let. Václav Kuttan Wapusk se narodil 10. října 1919 a právě na podzim letošního roku by oslavil kulaté narozeniny.
Václav Kuttan byl nejstarším skautem v Plzni a až do své smrti byl členem střediska Jožky Knappa v Plzni, které také několik let vedl. V září roku 1946 se objevuje v Plzni ve vedení oddílu Kotva který byl zaregistrován jako 91. oddíl Junáka ve 2. středisku Stopa a vede jej do konce roku kdy vedení přejímá Dan. Po II. světové válce se ustavilo 1. středisko Junáka na klubovně nad Českým údolím s názvem Lipovka, vedl jej nejprve Jan Stružka – Wido a po něm Václav Kuttan – Wapusk.
V roce 1950 byla komunistickými úřady zakázána veškerá činnost Junáka, ale některé plzeňské oddíly pracovaly tajně dál, mnoho bratrů bylo za tuto činnost zatčeno a odsouzeno. Z 1. střediska pracoval tajně dál oddíl bratra Wapuska jako oddíl mladých turistů pod hlavičkou Domu dětí a mládeže. Podobně pracovaly i oddíly z jiných středisek.
V roce 1968 byl opět obnoven Junák a Václav Kuttan – Wapusk se ihned zapojil do jeho činnosti. Počátkem roku 1970 se 2. středisko Stopa rozdělilo na dvě, 1. středisko Stopa a 2. středisko Stopa a začalo se stavbou kluboven na Plzeňské cestě pod Homolkou.
V září 1970 byl Junák opět komunisty zakázán. Znovu došlo k perzekucím ze strany komunistického režimu a tajné bezpečnosti, ale též k ilegální činnosti skautských oddílů pod hlavičkou Tisu – Svazu pro ochranu přírody a krajiny či TOM – turistických oddílů mládeže a dalších organizací. Václav Kuttan – Wapusk pracoval s dětmi a mládeží dál, nejprve pod hlavičkou Tisu, kde i z jeho iniciativy vznikla „krasová sekce“, pak pod záštitou jeskyňářů, podílel se i na vydávávání časopisu Stalakti t pod hlavičkou Okresního muzea v Berouně, v 80. letech působil pod hlavičkou TJ Lokomotiva jako lektor při školení cvičitelů a zároveň vedl TOM jako oddíl „krasové turistiky“ a poté vedl Archeologický kroužek při Západočeském muzeu v Plzni.
Po obnovení Junáka v prosinci 1989 bylo obnoveno i 1. středisko Junáka v Plzni s čestným názvem „Jožky Knappa“, který potvrdila Ústřední rada Junáka. Prvním vůdcem střediska se stal Václav Kuttan-Wapusk. Od roku 1990 se podílel se také na vedení skautské Západočeské lesní školy ŠIWO.
Václav Kuttan – Wapusk se podílel i na přípravě a vydání řady skautských a tábornických příruček a jako legionář publikoval i několik textů k velkým výročím v denním tisku (např. Plzeňském deníku vzpomínky na oslavy 28. října v roce 1928 či na výročí vzniku 35. pěšího pluku. Publikoval i v odborných publikacích (např. ve Sborníku věnovaném československým legiím, který nese název „Osobnosti a první světová válka“ otiskl spolu s Mgr. Luďkem Krčmářem příspěvek s názvem & bdquo;Rozdílné osudy tří plzeňských Srbáků".
Václav Kuttan – Wapusk také čestným členem redakčního kruhu časopisu Krajem šesti řek, který vydává Junák – pro západočeskou oblast BÍLÉHO ORLA tj. pro Plzeňský a Karlovarský kraj.
Měl jsem možnost se s ním setkat ať již v Junáku či v Tisu (do našeho oddílu chodila i jeho dcera Hanka), ale i na řadě toulek přírodou. Především se ale stále – v podstatě již čtvrt století setkávám při nejrůznějších (a mnohdy nečekaných) příležitostech s mnoha skvělými lidmi – kteří ať již v padesátých, šedesátých či osmdesátých letech 20. století prošli jeho výchovou. Nikdo z nich mne nikdy nezklamal.
My skauti se snažíme celý život dodržovat skautský slib, který i on skládal a který desítky let od roku 1921 zněl:
Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe: • milovati vlast svou, republiku Československou a sloužiti jí věrně v každé době; • plniti povinnosti vlastní a zachovávati zákony junácké; • duší i tělem býti hotov pomáhati bližnímu svému.
Václav Kuttan – Wapusk tento skautský slib za devadesát let života naplnil vrchovatě – za svůj život vychoval přes nepřízeň komunistického režimu jako skaut několik generací slušných lidí.
V pondělí 13. 7. 2009 v 10 hodin v Obřadní síni na plzeňském Ústředním hřbitově se s ním kromě jeho vlastní rodiny rozloučí i velká skautská rodina zastoupena několika generacemi chlapců i dívek i zralých mužů a žen, kterým se snažil předat to nejlepší.
Petr Náhlík – Vokoun, oldskaut, náměstek primátora města Plzně
