Stručná historie obchodu s kožešinami ve Skalnatých horách, aneb. historie traperů.

V roce 1803 koupil president USA Thomas Jefferson od Francie rozsáhlé území, známé jako Louisiana. Aby prozkoumal toto nově nabité území USA a uspokojil své vědecké a politické zájmy, najal kapitány Meriweathera Lewise a Williama Clarka, jejichž úkolem bylo velet sboru objevitelů „Corps of Discovery“

Ti pluli proti proudu řeky Missouri a zaznamenávali cestopisné zprávy o zemi, obyvatelích, přírodě a neobvyklých činnostech Indiánů.

Lewis a Clark v roce 1804 potkali Francouze A.Laroquea z Montrealské Severozápadní kožešinové obchodní společnosti (North West Company – NWCo.), který se pohyboval mezi indiány Mandany.

V roce 1807 Alexander Mac Kenzie z North West Company začal obchodovat v oblasti řeky Columbie.

Na zpáteční cestě se Forrest Hancock a Joseph Dickson setkali s vracejícími se Corps of Discovery v horní části řeky Missouri. Hancock s Dickson, kteří podnikli odvážný pokus obchodovat s kožešinami, přesvědčili Johna Coltera, jednoho z mužů Lewise a Clarka, aby zůstal ve Skalnatých horách a využil svých zkušeností s lovem bobrů. Po úspěšné zimě na území Yellowstonu sjel Colter na lodi řeku Missouri až do St. Louis. Vzápětí byl opět najmut a přesvědčen, aby se vrátil do hor.

Tehdy Manuel Lisa budoval stanoviště, aby vytvořil spojení mezi Yellowstonem a řekou Bighorn. Využil Colterových znalostí a úspěšně ovládl obchod s indiány kmene Vran. Tento úspěch vedl k založení kožešinové společnosti St. Louis Missouri Fur Company, kterou utvořili Lisa, Choteaus, Sylvester Labadie, William Clark, Andrew Henry, Benjamin Wilkinson a Ruben Lewis.

Colterovy průzkumy vedli k objevu tzv. zadních vrátek do pekla „back doors to hell“, nebo jak to nazývali cinyčtí posluchači těchto příběhů Colterova pekla „Colter´s Hell“. Gejzíry, močály, a další geotermální aktivity na území Yellowstonu byly nazývány „John Colter´s hell of bilins“. Popis krajiny v dnešním Yellowstonu byl tehdejšími odborníka považovaný za traperskou latinu. Až v druhé polovině století se ukázalo, že Colter nelhal.

Andrew Henry se v roce 1810 pokusil vybudovat stanoviště, aby spojil Jefferson a řeku Madison a Gallatin, ale neuspěl díky nepřátelství indiánů kmene Černonožců (Blackfoot). John Jacob Astor rozšířil obchod s kožešinami na pobřeží Tichého oceánu tím, že založil Pacific Fur Company a v roce 1811 vybudoval stanici Fort Astorie.

Válka USA s Anglií v roce 1812 vedla k tomu, že Astor byl nucen se Astorie vzdát a v roce 1813 ji přenechal NWCo..

Slavná kožešinová společnost Rocky Mountain Fur Company byla založena v roce 1822 díky partnerství generála Williama H. Ashleye a majora Andre Henryho.

Henry vybudoval stanoviště při ústí řeky Yellowstonu jako hlavní stan pro trapery, se kterými společnost uzavřela smlouvu. Ashley a Henry totiž jako první najali raději profesionální lovce kožešin, než aby se spoléhali na starý způsob, kterým byl výkup kožešin od Indiánů. Tím se otevřela nová možnost a mohlo být získáno daleko více kožešin přímo lovením než obchodem s domorodci. První bílé profesionální lovce najali inzerátem v novinách St. Louis roku 1821. (Toto datum je považováno za počátek éry traperů!) V roce 1823, když jel Ashley spolu s novými trapery proti proudu řeky Missouri ke stanovišti v Yellowstonu, napadla je skupina indiánů z kmene Arikarů a donutila je vrátit se. Po zamýšlené odplatě plukovníka Leavenwortha, která skončila fraškou, poslal Ashley na Yellowstonské stanoviště Henryho se skupinou, která zvolila pěší trasu, protože cesta po řece byla Arikary pro bílé muže uzavřena. V Henryho skupině byli mužové takových zvučných jmen, jako Hugh Glass, který byl několikrát napaden medvědem grizzly na Velké řece, nebo Moses B. Harris, mladý James Bridger či Edward Rose – míšenec, který jim děla tlumočníka. (Revolučnost tohoto počinu spočívala v tom, že až do této doby se cestovalo zásadně po řekách.

Ashley současně vyslal Jededia Smitha se skupinou ke kmeni Absaroků na území kmene Vran. Na jednom místě

v horách „Black Mountains“ napadl tuto skupinu grizzly, který téměř držíce Smithův skalp nakonec prohrál.

V roce 1824 Smith spolu s Jamesem Clymanem a Williamem Sublettem vedl výpravu, která vedla Jižním průsmykem (South Pass) do hor „Rocky Mountains“. Další muže do těchto končin přivedli Ashley a Thomas Fitzpatrick, kteří zvolili cestu po řece Platte. Andrew Henry v tomto roce opustil obchod s kožešinami a odešel do výslužby.

Po svém příjezdu Ashley na Zelené řece (Green River) rozdělil své muže do tří skupin, tzv. „Brigade“ pod

vedením tzv. partyzánů, a to Jamese Clymana, Zachariáše Hama a Thomase Fitzpatricka. Ashley šel prozkoumat území po proudu řeky. Všichni si pak domluvili letní společné setkání, tzv. „Rendezvous“ na místě, které leželo asi 50 mil po proudu Zelené řeky u soutoku s řekou Siskadee, a kterému se později začalo říkat Henriho soutok (Henry´s Fork). V červenci roku 1825 došlo k prvnímu traperskému „Rendezvous“ na Henry´s Forku, které znamenalo zcela novou etapu obchodu s kožešinami a zapříčinilo nebývalí rozvoj tohoto podnikání. Trappeři se rozhodli zůstat v horách Shinin´ Mountains po celý rok, a zvýšit tak výrazně odchyt bobrů. Protože letní bobřina je vylínaná a tím i bezcenná, trapeři v létě nelovili vůbec. Hlavní sezónou byl podzim a jaro. V zimě se pak lovila ostatní kožešinová zvěř. Léto proto bylo vyčleněno na společná setkání – Rendezvous – kam Ashley zajistil dodávky potřebného zboží výměnou za kožešiny. Rendezvous nebylo pouze trhem, ale zároveň i příležitostí pro soutěžní klání, vyprávění historek, setkání se starými přáteli a i napití se ohnivé vody. (Právě traperské rendezvous se stalo vzorem pro Skautské Yamboree či trampské potlachy.) Po Henryho odchodu si Ashley za svého partnera vybral Jeda Smitha, a na druhém Rendezvous v roce 1826 prodal svůj podíl v kožešinové společnosti Jedu Smithovi, Davidu Jacksonovi a Williamu Sublettovi. Sám se ujal role bankéře. Na závěr Rendezvous roku 1826 opustil Smith a skupina traperů údolí Cashe Valley a podnikla cestu napříč zemí do Californie. Po problémech se španělskými úředníky Jed Smith opustil hlavní skupinu traperů a podnikl cestu zpět přes území Sierra Nevada Range, aby se zúčastnil Rendezvous v roce 1827.

Jed Smith

V roce 1827 se Astorova American Fur Company spojila se společností Columbia Fur Company.

Když se Rendezvous v roce 1827 u Medvědího jezera (Bear Lake) rozpadlo, vedl Jed Smith neůspěšnou výpravu zpět do Californie. Byl napaden a ztratil polovinu lidí v táborech kmene Mojave. Při návratu z Californie ho napadl kmen Kalawatsetů na řece Umpqua, kde ještě naposledy byl se svými čtyřmi muži, kteří útok přežili tím, že se rozprchli. Z výstroje však jim, krom holých životů nezbylo zcela nic. Vše se stalo kořistí Indiánů. Artur Black nakonec došel až do pevnosti Fort Vancouver, která byla hlavním západním stanovištěm slavné Britské společnosti Hudson´s Bay Company (Společnost Hudsonova zálivu. Guvernérem oblasti byl neméně legendární Dr. John Mc Loughlin, zvaný Indiány pro své bílé vlasy „Bělohlavý orel“. Ten ihned rozeslal výpravy, aby našli přeživší Smithovi chlapy. Smith a další dva muži se do Vencouveru dostali a „Bělohlavý orel“ díky svému vlivu pomohl Smithovi k znovunabytí většiny ukradených kůží a výstroje.

V roce 1829 byla společností American Fur Company vybudována slavná pevnost Fort Union, a tím tato společnost začala konkurovat Smithově společnosti. Proto Smith, Jackson a William Sublette prodávají své podíly Bridgerovi, Fitzpatrickovi, Miltonovi Sublettovi (bratr Williama), Henry Fraebovi a Jeanovi Gervaisovi. Těchto pět nových „partizánů“ (jak se tehdy vůdcové loveckých brigád říkalo) nazvalo svou společnost Rocky Mountains Fur Company (Kožešinová společnost Skalnatých hor).

V roce 1830 American Fur Company začala úspěšně obchodovat s do té doby nepřátelským kmenem vůči bělochům, a to s kmenem Černonožců. Tím se zesílila konkurence vůči do té doby nejúspěšnější společnosti v severní Americe, tj. proti Rocky Mountain Fur Company.

James Bridger

Bridger, Fitzpatrick a Milton Sublette se rozhodli v obchodu pokračovat a v konkurenci obstát, ale po neřešitelných problémech, kdy se společnost dostala do platební neschopnosti v roce 1834 nakonec prodali své podíly konkurenční American Fur Company.

Thomas Fitzpatrick

Je namístě si vysvětlit, proč byla RMFCo. Původně tak úspěšná a proč nakonec podlehla AFC. Všechny kožešinové společnosti totiž pracovali tak, že si najímali za pevnou mzdu zaměstnance. Ti pak Vybudovali opevněné obchodní stanice, kde od domorodých Indiánů vykupovali kožešiny výměnou za korálky, nože, sekery, pušky, deky apod.. Někteří pak i Indiány vyhledávali a směňovali přímo v táborech domorodců. Význam cesty Lewise a Clarka mim jiné byl i v tom, že nalezli velké Americké rozvodí, čili místo plné říček a potoků s nebývalým výskytem bobrů. Jak již bylo naznačeno v úvodu, tak ve skutečnosti nebyli první. Teprve Ashleyova společnost ale začala plně využívat tohoto objevu. Musel se ale vyřešit první problém. Indiáni plání totiž na rozdíl od lesních Indiánů neuměli lovit do pastí. Proto si zprvu najal bílé lovce (později i Indiány z lesních kmenů). Protože hlavním artiklem byla bobřina a ta se získávala zásadně lovem bobrů do pastí, začalo se těmto lovcům říkat podle jejich specializace „pasťaři“, čili Anglicky „Trappers´“.

Další revolucí bylo motivovat bílé lovce. Společnost místo aby je najala za pevný plat s nimi uzavřela dohodu, že od nich budou vykupovat kůže za ceny běžné v St. Louis. Další geniální počin byl v tom, že Ashley se nezdržoval výstavbou sítě obchodních stanic, ale dohodl se na systému trhu v předem určeném místě – čili tradice Rendezvous. Tím opět došlo k úspoře, neboť společnost nemusela platit výstavbu stanic a platit její posádku. Svazek upevňoval i fakt, že samotní majitelé se aktivně sami na lovu bobrů podíleli. Vzniklo elitářské společenství svobodných lovců, kteří se titulovali jako „Mountain Man“ (Horalé). Od roku 1827 se marně AFCo. i HBCo. snažili RMFCo. vytlačit. Zprvu marně a Mountain Mans byli své dodavatelské firmě RMFCo. věrní. Pak ale po roce 1830 začala AFCo. nabízet výkup kožešin svobodným traperům ze vyšší ceny, než jim nabízela RMFCo.. Jelikož za AFCo. stáli bohaté bankovní domy na východě a navíc měla i silné lobby ve vládě a senátu USA, musela RMFCo. zákonitě podlehnout. Pravda ale je ta, že to bylo vítězství relativní, neboť v té době již začal úpadek obchodu s kožešinami.

Ceny bobrů totiž v následujících letech těžce poklesli a začal i pohyb vystěhovalců na západ, který narušoval do té doby dobré vztahy s Indiány.

V roce 1834 William Sublette staví slavnou Fort Laramie, která se stane hlavním opěrným bodem pozdějších vystěhovalců do Californie.

Na Rendezvous v roce 1835 byli již přítomni dva misionáři Samuel Parker a Marcus Whitman. Na Rendezvous v roce 1836 jsou přítomny první dvě bílé ženy. Šlo ale o ženy misionářů. Jmenovali se Eliza Spaldingová a Narcissa Whitmanová. Mimochodem, trapeři si do oka s misionáři vůbec nepadli a paradoxně nebýt Indiánů z kmene Ploskolebců tak by je bílí lovci pravděpodobně zabili. Tito misionáři jako první založili osadu v údolí Willamette Valley, a tím zahájili osídlování západu.

Poslední Rendezvous se konalo roku 1840 v zátoce Horse Creek na Zelené řece. To ale již byl lov bobrů v úpadku.

Důvod byl logický. Hlavním důvodem lovu bobrů byla kožešina, ze které se vyrábí nejkvalitnější plsť na výrobu klobouků, zejména pak v té době módních cylindrů. V roce 1830 však byla vynalezena nová technologie a cylindry se začali vyrábět z hedvábí! To zapříčinilo ztrátu zájmu o bobří kožešiny a následný úpadek tohoto obchodu. Částečně byl nahrazen lovem bizonů, ale to již nebylo ono.

Po úpadku obchodu z kožešinami mnoho horalů vzpomínalo na staré časy v horách Shinin´ Mountains, kde usilovně hledali klidný život jako dříve. Bridger, zvaný „Old Gabe“ vybudoval Fort Bridger na Black´s Fort, ale opustil svého partnera Louise Vasqueze, protože strávil většinu času putováním po návštěvách svých bývalých druhů trapperů. Cristopher Carson a Thomas Fitzpatrick doprovázeli Johna C. Fremonta v jeho výpravách na západ. Chris Lapp, Del Gue a John Johnston vystoupili na výše položené území Montany. Joe Meek a Robert „Doc“ Newell odešli do Oregonu. Mnoho jich zapadlo v času dějin. Modlící se Jed Smith byl v roce 1831 zabit kmenem Komančů na řece Cimmaron, právě když se vracel do civilizace rozhodnut divočinu navždy opustit. Hugg Glass skonal v roce 1833 a Milt Sublette zemřel na infekci nohy.

Ve čtyřicátých letech 19. Století pohyb na západ masivně zesílil a ze svobodných trapperů se stali osamělí dobrodruzi, hledající klid a volnost Starých časů.